Dovolená

 Jistě, i tací a také jsou mezi námi, co zůstávají o dovolené doma a opravují a vylepšují byt či dům, pracují na zahrádce nebo si v křesle čtou. Chataře-chalupáře, nebo jinou úzce odbornou literaturu, takže je můžeme ignorovat, jako oni budou (zřejmě) ignorovat tento časopis. Ale pro nás ostatní, co víme, že nejen prací živ je člověk a úmorně dlouhé měsíce strávené doma a v práci je třeba léčit časem tráveným výhradně podle našich přání, představ, snů - a možností, pro nás ostatní je těch několik dnů dovolené nesmírně důležitých. Míval jsem kdysi dokonce kolegyni, co se po návratu od moře vrátila do práce se štosem cestovních katalogů a plánovala a vybírala, kam pojedou zase příště. V podstatě celý rok tím žila. A tak to má být!

Dovolenou lze trávit dvěma základními způsoby: Buď při ní odpočíváme, nebo hýříme aktivitou. Přičemž samozřejmě platí, že někdo si nejlépe odpočine při pohybu, zatímco jinému přijde vyčerpávající i přechod z hotelu na pláž. Proto ještě doplňující rozlišení: Mnoha lidem je jedno, KDE budou, a zajímají se jen, CO a JAK tam budou dělat, kdežto jiným v podstatě nezáleží, co se bude dít, a hlídají si jen, aby byli na správném místě. Přičemž jistě platí, že žádné KDE ani CO nedokáže přebít, když nemáte S KÝM, nebo když to s ním stojí za houby.

Tuhle skupinu si ale v naší malé dovolenkové studii (čili kratší prozaické či odborné práci, která je v tomto případě tak trochu obojím a zčásti ani jedním) dovolíme vypustit, neboť pro ně je všechno špatně.

Společnost si pro naše účely rozdělíme do dvou základních skupin: Ženy a Muže. Snad to není moc provokativní. A zavedeme podskupiny Město - Venkov a Fyzicky - Duševně pracující, když po zvážení všech pro a proti jsme nakonec ponechali na subjektivním rozhodnutí jednoho každého respondenta, zda patří mezi měšťáky či venkovany a mezi fyzicky nebo duševně pracující. Ona totiž množina lidí, kteří pracují jak fyzicky, tak i duševně, nebo se mezi městem a venkovem přesouvají, nebo žijí ve městě jako na vesnici a podobně, je natolik komplikovaná, že každé rádoby přesné členění by bylo mnohem nepřesnější, než jsou pocity samotných účastníků studie, což - alespoň pro účely této studie - berme jako axiom, tedy fakt, který nevyžaduje ověření.

Dále ještě raději nutnou, upřesňující vsuvku, že rozdělení na muže a ženy je pouze formalita a nemá za cíl urážet, natož popírat žádná další, jiná pohlaví, jako také není jeho cílem tvrdit, že jsou ženy jiné než muži nějakým zásadnějším způsobem, než jsou. Jiné. Než muži. Ano. ...nebo vlastně ne, nejsou. A toto rozlišení jsme nenechali na subjektivním pocitu dotazovaných z jednoduchého důvodu, abychom ve vás totiž neprobouzeli žádné emoční bouře, zmatky, trápení či chaos, s kým se vlastně máte ztotožnit.

Zde rovněž přiznejme zadání, podle kterého máme zjistit, že se muži na dovolenou těší a jsou aktivní a iniciativní při jejím vyhledávání a celé organizaci - a že to ženy vítají a nebojí se odvážných plánů, které jim ovšem nesmí být podány jako surové riziko a nebezpečí, ale spíš coby vzrušení, napětí, osudové zkoušky štěstěny, co vás na cestách ochrání. Když budete mít štěstí. A že máme především dojít k závěru, že se lidé opět vrací na blízký východ, kde se jim ohromně líbí - a má proč. K tomu ale žádné validní statistiky neexistují, tedy takové, co by náš žádaný závěr potvrdily. Jednoduše jsme si je tedy vytvořili sami. A zjistili jsme zvýšený zájem o tuto oblast, když někde byl nárůst oproti dřívějšku až několikanásobný - neboť ona cestovní kancelář si dala na webové stránky pár natolik přitažlivých nabídek, že se každý (druhý, přinejmenším) musel podívat, co to ku-a je. Vzápětí, samozřejmě, každý zjistil, že ty super-zajímavé nabídky mají všechny nějakou podstatnou vadu, asi jako bývala u prasete červenka - ale zájem ohromný! Ale dělat statistiku podle skutečně uzavřených objednávek, na to je ještě příliš brzy, to je jasné, to dá rozum.

 Na blízkém východě se setkávají tři kontinenty, pocházejí odtud nejstarší lidské civilizace a také tři základní monoteistická náboženství, tedy islám, křesťanství a judaismus. Koho to ale opravdu zajímá, ten si sám vybere nějakou naučnou knihu, ze které se dozví přesně to, co chtěl. Jestli ovšem chcete vědět víc, než co vám někdo napovídá, jeďte se podívat na vlastní oči. A na vlastní uši, když se naučíte některý z tamních jazyků. A budete koukat, jak jiné to tam je, než jste si myslívali, a budete kroutit hlavami (a očima a ušima také) nad tím, že se (náš) svět nejspíš zbláznil - a že to odnášejí světy jiné.

Turista ale nechce kroutit hlavou (ani ničím jiným), a už vůbec nechce soudit, který svět je bláznivější a jaká z náboženských nauk je tou pravou, jedinou a nejlepší (nebo jestli jsou všechny jako z jednoho vrhu, pouze v jiných pláštích). Turista chce být okouzlený - a k tomu nabízí region blízkého východu tisíc a jednu vynikající příležitost. (Pro IT odborníky a vůbec lidi technicky zaměřené upřesnění, že tisíc a jedna neznamená v tomto případě přesně tolik; i když... bylo by možná zajímavé spustit aplikaci, kde těch zajímavostí bude přesně tolik - a chudák turista bude mezi nimi bude poletovat jako blázen; IT odborníci by pak jistě vytvořili optimální trasu - a zbavili cestování posledního zbytku radosti...)

 Bahrajn, Egypt, Irák, Írán, Izrael, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Libanon, Omán, Jemen, Saudská Arábie, Sýrie, Turecko, Spojené arabské emiráty.

Jak vám to zní?

Tedy poté, co si odmyslíte různé ty bomby a násilí, jež s sebou náboženství nosívají. (Fanatickým příznivcům jednotlivých náboženských spolků můžeme přidat odkazy na zvěrstva spáchaná právě tou jejich partou, kdyby se chtěli bouřit, že oni ne, že to ti druzí.) Některé ze jmenovaných zemí sice vypadají momentálně trochu jako zavražděná milenka, ale když se buduje demokracie, létají bomby, takový už je dnešní svět. A když je někde ropa... Ani nepotřebujete náboženské spory a je tu wind of changes a s ním arabské jaro, jak onu dobu válek a umírání nazval americký politolog Marc Lynch (věštec?) ještě předtím, než opravdu přišlo a než se v jeho květech začal blízký východ dusit a topit. Ale neudusil se ani neutopil. Pořád ještě dýchá a plave. A jakkoli to zatím není žádný rozverný motýlek, rozhodně je na co se dívat. I kdyby jen na to, jak se ta místa sbírají z trosek a znovu rostou do své orientální krásy.

Takže kam?

Údolí řeky Nil, tedy dnešní Egypt, kolébka civilizace?

Nebo okolí soutoku řek Eufrat a Tigris, tedy dnešní Írán a Sýrie, kolébka lidské civilizace?

A příští rok klidně ještě dál, k řekám Indus a Chuang Che, kde se lidská civilizace kdysi rovněž dala ukolébat do stavu odevzdání, nedrážděného žádnými vidinami ke hvězdám stoupajícího rozvoje...

Zůstaňme však u bran Orientu, podobně jako další turisté, jakých se sem letos chystá mnohem víc než dříve. Region je jednak celkově již mnohem bezpečnější, ale zároveň působí také fakt, že ač jsou některá místa stále ještě méně klidná a jakési napětí tam přetrvává, některé lidi to láká, vzrušuje a přitahuje, neboť, konec konců, zemřít můžeme i doma na silnici, nebo doma v posteli, nebo v cizí posteli... (No fuj! Jak odporně lákavé jsou neřesti...)  

 Také už máte prostudované nabídky? A také jste to nechali plavat, protože karanténa, a manželka... stejně... určitě... Kdoví, jak to všechno nakonec bude..?

Nepřeceňujte ji. Karanténu. A nepodceňujte ji. Manželku. Je-li emancipovaná, nabídněte jí třeba Izrael. A pokud je spíš tradičně založená a nevadí jí model soužití pán tvorstva + krása nesmírná, nechte ji vybrat jedno z mnoha míst oné části světa, kde se i dnes ještě pořád žije natolik tradičně, že si bude po návratu domů sama připadat jako nejvíc emancipovaná feministka.

Věděli jste vůbec, jak ženám vyhovuje, když se o organizaci dovolené postará jejich protějšek? Ne?! Ale je to pravda, protože kdyby to nebyla pravda, nebylo by tomu tak. (Odborníkům na logiku vsuvka, že nejde o tautologii. Doufám...) Ženy dokonce milují, když za ně jejich partner rozhodne, co a jak budou dělat. Ony pouze nenávidí, když rozhodne špatně. Takže to máte snadné. Prostě jí nabídněte několik (pro vás přijatelných) míst, aby si ona mohla sama vybrat. Správně. Jak jinak... A vy poté už jen doladíte detaily dopravy a ubytování a výletů a různých aktivit, které má ráda. A nemůže to dopadnout špatně. Doufám...

 Představte si to...

Máte? Vidíte? Tržnice a orientální bazary plné barev, vůní, hluku až křiku, dotěrných prodejců a nejpestřejší směsi zboží, jakou si (ne)umíte představit? Oděvy, které sice možná už trochu znáte ze svého okolí, ale tady vypadají a působí jinak; tady jsou doma a sem sedí a ladí ke všemu, co kolem nich vidíte. Zahalené princezny, i ty s nevýjimečným původem, jimž zpod oděvů koukají pouze oči, do kterých se naučily soustředit všechnu svou (ženskou) krásu a kouzlo svých (skrytých) těl a osobností, takže jsou schopné vás jediným pohledem uhranout a vám je potom v podstatě jedno, jak vypadají doopravdy a jestli náhodou nejsou třeba hloupé nebo spíš né než krásné... Protože to tajemství! A ani chlapi tam nevypadají jako u nás; jsou takoví temperamentní, horkokrevní, výbušní - prostě jako přerostlé děti. Zajímaví na pohled a lákaví na dotek, ovšem každá rozumná žena si jistě dá pozor, aby neztratila rozum. Takže máte-li doma nerozumnou... vezměte ji spíš někam... jinam...

Někam, kde neuvidíte zpěněnou hladinu moře, plného různých potvor, a nad ním kamenité pobřeží s bílými domy a nízkým porostem keřů a křovin, horkem se tetelící vzduch nad písčitou krajinou a budovy, které nechrání před zimou, ale před horkem, a mezi nimi těsné křivolaké uličky, jimiž se pohybují lidé stejní a stejně, jako se tam pohybovali před možná až stovkami let, a jinde zase nejmodernější stavby ze skla, železa, betonu a ušlechtilých plastů, stavějící okázale na oči přepych a bohatství...

Nevidíte?

No, tak to se tam rozhodně musíte zajet podívat...

A příště si tady můžete přečíst o tom, co chcete - a potřebujete - číst vy - a vaši zákazníci, to především.

(Vstupní data pro studii byla získána prostým odhadem.)